postsynaptická

Postsynaptické označuje část synapse, která přijímá signál z presynaptické buňky. Zahrnuje postsynaptickou membránu, rozložení receptorů a mechanismy převodu chemické signalizace na elektrickou odpověď.

V chemické synapse neurotransmitery uvolněné presynaptickou termináli se vážou na receptory umístěné na postsynaptické membráně. Aktivace receptorů vede k otevření iontových kanálů nebo spuštění G-proteinem řízených drah, což vyvolává postsynaptický potenciál. Existují excitatorní (EPSP) a inhibitorní (IPSP) signály, které se mohou sčítat a ovlivňovat pravděpodobnost vzniku akčního potenciálu.

Receptory postsynaptické membrány se dělí na ionotropní, které přímo ovlivňují průchod iontů (např. AMPA a NMDA receptory u glutamatergních synapsí, GABA_A a glycinové receptory) a metabotropní, které prostřednictvím second messengerů modulují aktivitu uvnitř buňky (GPCRs).

Plastické změny postsynaptické strany, včetně změn v hustotě a distribuci receptorů a změn ve struktuře dendritických výběžků, spolu s dlouhodobou potenciací (LTP) a dlouhodobou depresí (LTD), hrají důležitou roli v učení a paměti. V klinice a výzkumu se postsynaptické mechanismy studují například v souvislosti s epilepsií, schizofrenií a neurodegenerativními chorobami.