excitatorní

Excitatorní je adjektivum používané v neurobiologii k popisu procesů, které zvyšují pravděpodobnost vzniku akčního potenciálu v postsynaptické buňce. Slovo se používá pro označení excitatorních synapsí, signálů a neurotransmiterů, které vedou k depolarizaci postsynaptické membrány.

Mechanismus excitace spočívá v uvolnění neurotransmiteru do synaptické štěrbiny, jeho vazbě na postsynaptické receptory (často ionotropní receptory AMPA a NMDA pro glutamát) a následném otevření sodíkových (a někdy vápíkových) kanálů. Proud iontů způsobí depolarizaci, která může vést k EPSP, tedy excitatornímu postsynaptickému potenciálu. Pokud součet EPSP překročí práh, neuron vyšle akční potenciál. Hlavním expedientem excitace v CNS je glutamát; excitatorní účinky se mohou v periferních synapsích realizovat také prostřednictvím acetylcholinu. Některé noradrenergní či dopaminergní účinky bývají excitatorní nebo inhibiční v závislosti na konkrétní receptorové stavbě.

Role excitatorních synapsí je zásadní pro synaptickou plasticitu, učení a paměť. Nadměrná excitace může vést k excitotoxicitě a dalším poškozením neuronů, například při ischemickém poškození nebo epilepsii. Proti excitaci stojí inhibitory synapse, které vedení signálu tlumí hyperpolarizací (např. pomocí GABA nebo glycinu). Termín excitatorní tedy označuje charakter signálu, neurotransmiterů či receptorů, které zvyšují vzrušivost neuronů.