palatální

Palatální (palatal) označuje v lingvistice soustavu souhlásek a fonetických jevů, které se artikulují s jazykovým tělem zvednutým k tvrdému patru (palatum). Je to jedno ze základních míst artikulace a slouží k popisu rozdílů mezi zvuky v různých jazycích.

Mezi palatální zvuky patří souhlásky vytvořené v blízkosti či kontaktu s tvrdým patrem. Do palatálních souhlásek patří například palatální uzavřený [c] (nebo jeho znělý protějšek [ɟ]), palatální nosál [ɲ], a palatální aproximant [j]. V některých jazycích se vyskytují i palatální frikativy jako [ç] a [ɕ] (a jejich znělé protějšky [ʝ], [ʑ]); v praxi se setkáme s různými variacemi a mezistupněmi mezi palatálním a alveolo-paletálním místem artikulace.

Palatalizace je častým procesem, při němž se souhláska artikuluje s palatálním nádechem nebo získává palatální kvalitu. Může být fonologická nebo jen dočasná a často souvisí s přítomností frontálních samohlásek, například v některých slovanských jazycích a dalších akademických i regionálních jazykových systémech.

Zápis palatálních zvuků se liší podle jazyka. Některé jazyky používají diakritiku či specifická písmena; například české ň reprezentuje palatální nosál [ɲ]. V jiných jazykových soustavách se palatální a alveolo-paletální zvuky zapisují různě.