odvracení

Odvracení je české podstatné jméno vyjadřující akt nebo proces obrácení či odvrácení směru, tedy odvrací pohledu, pozornosti nebo činnosti od něčeho či někoho. V širším slova smyslu může znamenat i vyhýbání se určitému podnětu, odklon od rizika nebo záměrné zabránění něčemu.

Etymologie vychází z slovesa odvrátit, které znamená obrátit či odvést něco pryč, spolu s předponou od- vyjadřující odstředivost nebo odklon. Příbuzným termínem v češtině je averze, která popisuje silnou nechuť či odpor vůči určitému podnětu, tedy psychologický rozměr odvracení.

V praxi se odvracení uplatňuje v různých oblastech. V běžném jazyce jde o fyzické odvrácení zraku či pohledu, například při nepříjemném podnětu: „odvrátil(a) jsem zrak.“ V psychologii a každodenní komunikaci se hovoří o odvracení pozornosti nebo o aversivních reakcích na určité stimuly, které vedou k ústupu či vyhýbání se podnětu. V kontextu bezpečnosti či prevence se používá ve smyslu odvrácení hrozby či nebezpečí, tedy činnosti směřující k zabránění škodám.

Související výrazy zahrnují odvrácení (konkrétní čin), odvrat (nepříznivý obrat), a aversion/averze jako odpovídající termíny v odborné literatuře. Příklady vazeb: odvrátit zrak, odvrátit pohled, odvrátit pozornost, odvrátit hrozbu.