nesibilantní

Nesibilantní souhlásky jsou třída konsonantů, která nevytváří charakteristický vysokofrekvenční šum spojený se sibilanty. Sibilantní souhlásky, například [s], [z], [ʃ] a [ʒ], vykazují ostrý, vysokofrekvenční šum. Nesibilantní souhlásky postrádají tuto ostrou složku a jejich šum je obvykle méně ostrý, často dominuje nízkými a středně frekvencemi.

Artikulace nesibilantních souhlásek se liší podle třídy: plosivy [p], [t], [k] a znělé [b], [d], [g] vytvářejí krátký aerodynamický výbuch bez výrazné vysokofrekvenční frikace; nazály [m], [n], [ŋ] a laterály [l] a vibranti [r] představují jiné mechanismy řízení šumu a rezonance; glidy [w], [j] patří mezi nesibilantní aproximanty. Nesibilantní frikativy, například [f], [v], [h] a [x], bývají spojovány s nižší či méně ostrou frekvenční energií než sibilantní šum a jejich šum není ostrý ve vysokých frekvencích.

V češtině i v mnoha dalších jazycích tvoří nesibilantní souhlásky důležitý kontrast k sibilantům. Například v češtině ch [x] bývá považováno za typickou nesibilantní frikativu. Celkově pojem nesibilantní vyjadřuje širší třídu konsonantů s nižší vysokofrekvenční energií než u sibilantů, a používá se v popisu fonetických a fonologických systémů.