aerodynamický

Aerodynamické vlastnosti jsou součástí aerodynamiky, oboru fyziky zkoumající pohyb vzduchu kolem těles pohybujících se v atmosféře a interakci této soustavy s tělesem. Cílem je pochopit, jak vzduch ovlivňuje síly, které na těleso působí, a jak se tyto síly mění s tvarem tělesa, rychlostí a prostředím.

Hlavními selemi sílami jsou vztlak, který zajišťuje vzdušné těleso nadlehčení, a odpor, který proti pohybu působí. Vztlak vzniká převážně z tlakových rozdílů na horním a spodním povrchu profilu, zatímco odpor zahrnuje tlakový a třecí odpor na povrchu tělesa. Aerodynamické účinnosti se vyjadřují například poměrem vztlaku ku odporu (L/D) a souvisejícími součiniteli, jako Cl a Cd.

Airfoil a tvar tělesa hrají klíčovou roli. Profil s camberem a úhlem náběhu vytváří tlakové pole, které generuje vztlak. Proudem soustředěný kolem těles generuje i laminární či turbulentní stav proudění; hraniční vrstvu a Reynoldsovo číslo je důležité pro charakter proudění.

Proudění vzduchu lze popsat v několika režimech podle rychlosti (Laminar/Turbulent, Transoniční, Subsonický, Transsonický/Supersonický) a kompresibility může měnit vztahy mezi silami.

Metody studia zahrnují experimenty v aerodynamických tunelech a numerickou simulaci (CFD). Aplikace sahají od návrhu letadel a automobilů, přes větrné turbíny až po sportovní vybavení a architektonické konstrukce s cílem snižovat odpor a zlepšovat stabilitu a efektivitu.