nájemníkovi

Nájemníkovi je dativní (a v některých kontextech i lokativní) tvar slova nájemník, které označuje osobu, která si pronajímá byt nebo jinou nemovitost. Tento tvar se používá, když je nájemník v větě označen jako nepřímý objekt (dativ) nebo po předložkách vyžadujících lokál (např. o nájemníkovi – "about the tenant"). U mužských podstatných jmen končících na -ník bývá tvar pro dativ i lokál stejný.

Známý význam: Nájemník je osoba, která uzavře nájemní smlouvu s pronajímatelem a platí nájemné za užívání bytu či jiné nemovitosti. K termínům nájemník a nájemce existují určité nuance v použití; v některých textech bývá preferován jeden nebo druhý výraz, oba však označují osobu, která ve smluvním vztahu užívá cizí majetek za úplatu.

Skloňování názvu nájemník: nominativ nájemník; genitiv nájemníka; dativ nájemníkovi; akuzativ nájemníka; vokativ nájemníkù; instrumentál nájemníkem; lokál nájemníkovi.

Právní rámec: V českém právu jsou vztahy týkající se nájmu upravovány občanským zákoníkem a zvláštními předpisy o bydlení. Základní pravidla zahrnují dohody o výši nájemného, době trvání nájmu, opravy a údržbu, případný podnájem a ukončení smlouvy. Nájemník má právo užívat byt podle smlouvy a na nezbytné opravy, zatímco pronajímatel má povinnost zajistit řádné užívání a poskytnout domovní služby.

Příklady: "Zaplatím nájemné nájemníkovi do konce měsíce." "O nájemníkovi se často hovoří v souvislosti s podmínkami nájemní smlouvy."