dativní

Dativní je pojem z gramatiky, který se používá pro označení dativního pádu. Dativní pád v češtině i dalších slovanských jazycích vyjadřuje obvykle nepřímý objekt, tedy příjemce nebo prospěch děje. Odpovídá na otázky komu a čemu a bývá spojován s akce, které se týkají prospěchu nebo určení.

V češtině se dativ používá k označení nepřímého objektu. Často se bez předložek pojí se slovesy, která vyžadují komu co, například dát, říct, pomáhat. Příklady: Dávám knihu kamarádovi. Ta zpráva patří tobě. Pomohu bratrovi. Dativní vztah se také vyjadřuje u zájmen (mu, ti, jí, nám, vám, jim) a u podstatných jmen, kde tvar závisí na rodovém a číselném vzoru.

Morfologicky se dativní tvary liší podle rodu a čísla. U zájmen existují pevné dativní tvary (mě, ti, mu, nám, vám, jim). U podstatných jmen a adjektiv se dativní koncovky odvíjejí od vzorů a rodu; u adjektiv jsou koncovky v souladu s rodem a číslem, například „dobrému člověku“. Dativní forma umožňuje vyjádřit, komu něco patří, nebo pro koho je děj určen.