morálnost

Morálnost označuje soubor norem, hodnot a postojů, které určují, co je v dané společnosti či u jednotlivce považováno za správné a spravedlivé v chování a rozhodování. Na rozdíl od práva není morálka výlučně formalizovaná pravidly; často se překrývá s etikou, ale zahrnuje i neformální očekávání, ctnosti a motivaci k dobru bez vnějšího donucení. Pojem má kořeny v etice a náboženských tradicích; v češtině se používá paralelně s výrazem morálka.

Teoretické rámce morálky zahrnují deontologii (důraz na povinnost a univerzální principy, jak je formuloval Kant), utilitarismus (hodnotí skutky podle důsledků pro štěstí či užitek) a etiku ctností (zaměřenou na charakter a mravní výchovu). Moderní diskuse často zkoumají rovnováhu mezi motivačním záměrem, důsledky jednání a respektováním lidské důstojnosti.

Kulturní relativismus tvrdí, že morální normy jsou kulturně podmíněné, zatímco universalismus usiluje o základní etické standardy platné napříč kulturami. Morálka bývá formována prostřednictvím sociálního učení, náboženství, rodiny, vzdělání a institucí. V praxi se morální hodnocení často prolíná s právem, politikou a ekonomickými podmínkami.

Současné debaty zvažují například bioetiku, otázky autonomie a spravedlnosti, dopady technologií a globalizace na morální rámce, a problematiku morální motivace versus vnější sankce či stigma. Kritiky upozorňují na možné konflikty mezi soukromou morálkou a veřejným pořádkem a na riziko morálního dogmatismu.