monociták

Monocyty, neboli monocytá v české terminologii zvané často monocyty, jsou jednou z hlavních skupin bílých krvinek. Patří do vrozené složky imunitního systému a vznikají v kostní dřeni z myeloidních progenitorů. Po dozrání se dostávají do krevního oběhu, kde obvykle přežívají jen krátce, a poté migrují do tkání, kde se diferencují na makrofágy nebo dendritické buňky podle místních podmínek.

Ve krevním řečišti tvoří monocytóty malé až střední procento leukocytů, typicky kolem 2–8 %. V tkáních plní klíčové role v obranném i homeostatickém procesu: pohlcují cizorodé částice a odumřelé buňky, podílejí se na zprostředkování vrozené i adaptivní imunity prostřednictvím prezentace antigenů a tvorby cytokinů, které koordinují zánětlivé odpovědi a hojící procesy.

V lidské imunitě existují různé podtypy monocytů podle molekulárních markerů, například klasické, mezilehlé a nedoklasické monocytí. Z hlediska povahy vyjádření markerů se často zmiňují CD14 a CD16, které pomáhají diferenciovat jednotlivé podtypy a jejich funkční potenciál.

V klinické praxi se změny počtu monocytů v krvi sledují při různých stavech. Monocytóza může být spojena s infekcemi, zánětlivými či autoimunitními poruchami, zatímco monocytopenie bývá pozorována při některých jiných stavech či terapiích. Makrofágy vzniklé z monocytů hrají významnou roli také v chronických onemocněních, jako je ateroskleróza a fibrotické procesy.