lámavostí

Lámavost je vlastnost materiálu, která vyjadřuje jeho tendenci se okamžitě rozpraskat nebo roztříštit pod vynaloženým napětím, spíše než by plasticky deformoval. V češtině se často spojuje s pojmem křehkost a bývá považována za opak tvárnosti a houževnatosti.

Její míra závisí na mikrostruktuře, velikosti zrn, přítomnosti povrchových či vnitřních nedokonalostí, teplotě, rychlosti namáhání a prostředí. Lámavost se u různých materiálů projevuje různě; například sklo a porcelán se řadí mezi velmi lámavé materiály, zatímco kovy bývají odolnější při vyšší teplotě a poměrně nízké lámavosti. Teplotní změny mohou lámavost zesílit, zvláště u materiálů podléhajících křehnutí v chladu.

V praxi se lámavost hodnotí jak kvalitativně, tak kvantitativně. Mezi kvantitativní ukazatele patří lomová houževnatost (fracture toughness) a úderová energie při zkouškách Charpy či Izod. Vyšší hodnota znamená nižší lámavost. Lámavost může být ovlivněna i rychlostí zatížení a prostředím, například vlhkostí či chemickým prostředím.

V inženýrství se lámavost zohledňuje při návrhu součástí a posuzování rizika selhání. U materiálů s nízkou lámavostí se často volí změny složení, tepelné zpracování nebo zesílení konstrukce. Lámavost je úzce spojena s tvárností a houževnatostí a je klíčová pro bezpečnostní a spolehlivostní aplikace v technických oborech.