lisovacím

Lisování (lisovací proces) je výrobní metoda, při níž se materiál tvaruje, spojuje nebo vyřezává pomocí tlaku vyvolaného lisovacím strojem a sadou nástrojů tvořenou razníky a matrice. Cílem je vytvarovat plech, plast nebo tenký materiál do požadovaného tvaru a zajištění spojení plochy či vrstev.

Princip spočívá v působení vysoké síly prostřednictvím formy a nástrojů. Způsoby zahrnují vysekávání (ražení), ohýbání, tvarování, kování či embosování. Lisovací proces lze provádět mechanicky, hydraulicky nebo kombinovaně; volba závisí na materiálu, tloušťce a požadované přesnosti. Hlavním nástrojem jsou razníky a matrice, které se upevňují do lisu.

Typy lisů zahrnují mechanické lisy s pohyblivým zdvihem; hydraulické lisy poskytující vysokou sílu při pomalém zdvihu; elektromotorické a elektrohydraulické lisy kombinující výhody obou systémů. Pro různorodé operace se používají sady nástrojů – razníky, matrice, ohýbací nástroje a formy.

Použití lisování se hojně používá v automobilovém průmyslu pro plechové díly karoserie, v elektrotechnice, balení a obalovém průmyslu, výrobě domácích spotřebičů a dalších strojních součástí. Je vhodné pro sériovou výrobu s vysokou opakovatelností a vysokou přesností.

Bezpečnost a údržba: práce s lisovacími stroji vyžaduje ochranné pomůcky a stálý dohled; moderní lisy mají bezpečnostní kryty a zámky. Pravidelná údržba zahrnuje kontrolu upínání nástrojů, mazání mechanizmu a kalibraci.

Historie: lisování vzniklo během průmyslové revoluce s rozvojem mechanických lisů v 19. století; v 20. století se rozšířily hydraulické a elektromotorické lisy, zvyšující sílu a variabilitu procesu.