leukemoidní

Leukemoidní reakce je termín používaný v hematologii pro reaktivní, významné zvýšení počtu bílých krvinek, zejména neutrofilů, které může připomínat leukémii, ale má ne-maligní etiologii. Často se vyvine jako odpověď na závažný stres organismu a bývá spojena s posunem leukocytů do leva (zvýšený počet mladších neutrofilů) a s dalšími změnami v morfologii krevních buněk.

Mezi typické laboratorní znaky patří výrazná neutrofilie s left shiftem, mohou být přítomny dohle bodies a toxické granulace. Celkový počet leukocytů bývá značně zvýšený, často v rozmezí 50 000–100 000 / μL; výjimečně bývá i ještě vyšší. Leukemoidní reakce má obvykle vysoký lékařský leukocytární profil, přičemž LAP (leukocyte alkaline phosphatase) bývá zvýšený, na rozdíl od nízkého LAP u některých forem leukemií, zejména CML. Philadelphia chromozom a další charakteristické genetické změny bývají nepřítomny. Většina případů se vrací k normálním hodnotám po zvládnutí podkladového onemocnění.

Etiologie je široká a zahrnuje těžké infekce a sepse, inkflační a nekrotické procesy, rozsáhlé popáleniny, trauma, některé léky či růstové faktory (např. G‑CSF). Zdravotní význam spočívá v nutnosti identifikovat a léčit základní příčinu; samotná leukocytóza bývá pouze markerem stresové odpovědi organismu. Prognóza a další postup závisí na etiologii a odpovědi na léčbu. Diferenciace od leukemických onemocnění je klíčová a zahrnuje cytogenetické testy a komplexní klinické posouzení.