laparoskopii

Laparoskopie je minimálně invazivní chirurgický zákrok, při kterém se do břišní dutiny dostávají malé nástroje prostřednictvím několika dlouhých řezů. Hlavním prvkem je laparoskop, tenkým optickým vláknem vybavený kamera, kterou operatér sleduje obraz na monitoru. Kromě něj se používají další miniaturizované nástroje pro rozpojování tkání, řezání a upevňování.

Zákrok se obvykle provádí v celkové anestezii. Břicho se nafukuje oxidem uhličitým (pneumoperitoneum) pro lepší přístup k orgánům. Do těla se zavádějí trokarové porty, skrz které se vkládá laparoskop a další nástroje. Laparoskopické techniky se široce používají v chirurgii trávicího systému, u gynekologických operací a některých urologických zákrocích. K jejich rozšíření přispěly pokroky v obrazování a technikách vázání a řezání.

Mezi hlavní výhody patří menší řezové rány, snazší rekonvalescence, méně bolesti a kratší hospitalizace ve srovnání s otevřenou chirurgií. Nevýhody zahrnují potřebu speciálního zručného personálu, delší dobu operace a nelze ji vždy použít u rozsáhlých nebo komplikovaných onemocnění.

Rizika laparoskopie jsou podobná rizikům obecné anestézie a chirurgie. Mohou zahrnovat infekci, krvácení, poškození žaludku, střev, močového měchýře či dalších orgánů, tvorbu krevních sraženin a bolest po výkonu. V některých případech může být nutná konverze na otevřený zákrok.

Po výkonu bývá léčba krátká, pacienti bývají propuštěni často během 24–48 hodin. Návrat do běžných činností se liší podle typu zákroku a individuální rekonvalescence, obecně však trvá několik dní až týdenů. Roboticky asistovaná laparoskopie představuje další rozšíření techniky.