vázání

Vázání je český termín od slovesa vázat a označuje čin upevnění, spojení nebo zajištění dvou či více prvků. V praxi se používá v širokém spektru oblastí a zahrnuje různé formy vázání, od uzlů a kotvení na provazech po vázání knih a ošetřování ran.

Vázání uzlů: Jde o techniku spojování konců vláknitých materiálů, která se uplatňuje v plavbě, horolezectví, záchranářství a dalších situacích vyžadujících pevné a zároveň snadno ovladatelné spoje. Správné provedení uzlu závisí na zatížení, materiálu a prostředí. V praxi se používají uzly pro kotvení, zajištění, rychlé uvolnění a smyčkové spoje; důrazem je pevnost a snadné rozvázání.

Vázání knih: Řemeslo spočívá v upevnění listů do svazku a připevnění desek. Historicky šlo o hlavní součást tisku a vydávání; v moderním prostředí zahrnuje tradiční i konzervační techniky, šití desek, lepení a potažování kůží, plátnem či textilií.

V medicíně se pojem vázání používá pro ošetřování ran a fixační obvazy. Pomocí obvazů, pásků a jiných materiálů se zajišťuje tlak, stabilizace poranění a ochrana rány, případně znehybnění končetiny.

V dalších oblastech slouží vázání k balení a svazování balíků, k zajištění kabeláže, vázání květin na dekorace nebo k upevnění nástrojů a vybavení při práci a dopravě.