kyselinách

Kyseliny jsou chemické látky, které ve vodných roztocích uvolňují protony (H+), čímž zvyšují kyselost prostředí. Podle Brønstedovy–Lowryho definice mohou kyseliny darovat proton, zatímco Arrheniova definice popisuje kyseliny jako látky, které zvyšují koncentraci vodíkových iontů ve roztoku. Kyseliny bývají rozlišovány na anorganické a organické. Za příklady anorganických kyselin se uvádí chlorovodíková HCl, sírová H2SO4, dusičná HNO3 a fosforečná H3PO4; mezi organické kyseliny patří octová CH3COOH, kyselina citronová C6H8O7 a mléčná CH3CH(OH)COOH.

Síla kyselin se určuje podle jejich disociace ve vodě. Silné kyseliny se téměř zcela disociují, slabé jen částečně. Koncentrace roztoku určuje pH; roztoky s nižším pH bývají kyselé. Kyseliny reagují s zásadami a hydroxidy, čímž vznikají soli a voda při neutralizační reakci. V praxi nacházejí kyseliny široká uplatnění v průmyslu, chemické syntéze, potravinářství a medicíně (např. při úpravě pH, čištění, výrobě farmaceutických sloučenin).

Bezpečnost: kyseliny bývají korozivní a mohou způsobit popáleniny a poškození materiálů. Při manipulaci s nimi se používá ochranný oděv a pomůcky, vhodné skladování a postupy neutralizace. Znečištění prostředí kyselinami vyžaduje rychlou reakci a správnou likvidaci, aby nedošlo ke škodám na vodních i půdních ekosystémech.