anorganických

Anorganická chemie se zabývá studiem a výrobou sloučenin a materiálů, které zpravidla neobsahují uhlíkaté řetězce typické pro organické látky. Do této oblasti patří minerály, oxidy, soli, kyseliny a zásady, halogenidy, silikáty i kovové sloučeniny. Moderní pohled připouští, že některé uhlíkaté sloučeniny (například karbonáty, některé oxokarbonové anionty či cyanidy) mohou být klasifikovány jako anorganické podle kontextu chemické disciplíny. Předmětem je chemická struktura, vlastnosti a reaktivita těchto látek.

Klíčové kategorie zahrnují iontové sloučeniny (soli a oxidy), kyseliny a zásady, halogenidy, silikáty a kovové sloučeniny, včetně komplexních sloučenin s centrálním atomem a ligandy. Vlastnosti se široce liší; některé látky mají vysoké body tání a krystalickou mřížku (např. NaCl, SiO2), jiné jsou kapaliny nebo plyny (CO2, NH3). Mnoho sloučenin vykazuje iontové či kovové vazby, zatímco jiné jsou kovalentně vázané s různou reaktivitou. Organometalické či karbonylové sloučeniny často provázejí překryv mezi anorganickou a organickou chemií, podle kontextu.

Praktický význam: Anorganická chemie je klíčová pro průmysl — výrobu skla, keramiky, kovů, katalyzátorů a barviv; v medicíně se využívají kontrastní látky a některé metaloproteiny. Vědy ji také spojují s geologií, materiálovou vědou, environmentální chemií a bioinorganickou chemií. Výzkum zahrnuje syntézu nových sloučenin, jejich krystalografickou analýzu a studium jejich elektronové struktury pomocí spektroskopie a rentgenové krystalografie.