klínování

Klínování je technika a proces používání klínů k rozštěpení, rozdělení nebo vyjádření tlaku v materiálech. Klín je útvar s ostrou hranou, který se zapouští do štěrbiny či mezery a při zatlačení na široký konec mění směr a velikost tlaku. Materiály používané k klínování se liší: nejčastější jsou dřevěné a kovové klíny, dále plastové či kombinace materiálů. Klíny se často doprovázejí kladivem nebo palicí.

Princip klínování spočívá v transformaci kolmé síly na horní ploše klínu na tlak na rozhraní materiálu pod úhlem. Jakmile klín pronikne, tlaky na obou stranách štěrbiny působí proti sobě, čímž se materiál rozštěpí nebo postupně oddělí. Čím ostřejší je úhel klínu a čím delší je dráha pohybu, tím větší je mechanický zisk, ale vyžaduje větší vnitřní pohyb a sílu.

Typy a použití:

- dřevěné klíny: tradiční nástroj pro štípání polen a rozlomení dřeva při těžbě a zpracování

- kovové klíny: odolné vůči opotřebení, používají se při štípání tvrdších materiálů a v kamenictví

- speciální klíny: plněné nebo zbarvené pro rozlišení u složitějších oprav a stavebních prací

Oblasti použití zahrnují dřevařství, kamenictví, stavebnictví a rekonstrukce, kde je potřeba dosáhnout řízeného rozštěpení nebo rozšíření dílů. Bezpečnostní aspekty zahrnují ochranu očí, vhodné podepření materiálu, správné používání palice a kontrolu stavu nástrojů.