interferometrický

Interferometrická je adjektivum od slova interferometrie, oboru zabývajícího se měřením a zkoumáním fyzikálních veličin pomocí interference vln. Interferometrie využívá principu, že se dvě nebo více vlnných částí mohou překrývat a vytvářet interferenční vzor. Rozdíl dráhy mezi větvemi systému způsobuje změny fázového posunu, které se projeví v intenzitě a tvaru vzoru. Z takových změn lze získat velmi malé odchylky v délce dráhy, výšce povrchů, tloušťkách vrstev či změnách refraktivity prostředí; metody se často označují jako interferometrická měření nebo profilování.

Použití interferometrických metod se liší podle zapojení a vlnové délky. Optická interferometrie bývá založena na konstrukcích typu Michelson, Mach–Zehnder nebo Fabry–Pérot a slouží k vysoce přesnému měření délek, profilů povrchů a tlouštěk vrstev. V astronomii se interferometrie používá k zvyšování rozlišení snímků spojujícím světlo ze dvou či více teleskopů (long-baseline interferometrie). V optické mikroskopii a metrologii se interferometrické techniky používají k získání výškových profilů, fázových informací a map povrchových nerovností.

Výhody zahrnují vysoké rozlišení a citlivost na malé změny dráhy. Nevýhody zahrnují náročnost na stabilní prostředí, koherenci zdroje a složitější kalibraci. Termín interferometrická se používá k popisu systémů, metod a výsledků, které využívají interferenci k získání přesných informací o fyzikálních veličinách.