inaktivovaných

Inaktivované látky jsou materiály, u kterých byl procesem kontrolované inaktivace znemožněn jejich replikativní nebo toxický potenciál, zatímco si zachovávají určité antigeny, které mohou stimulovat imunitní systém. Tato vlastnost je klíčová pro bezpečné využití ve vakcínách a některých diagnostických aplikacích.

Způsoby inaktivace zahrnují chemickou inaktivaci (formaldehyd, β-propiolaktone), tepelné inaktivace a ionizující záření (např. gamma záření). Výběr metody ovlivňuje stabilitu a zachování struktur antigenů, stejně jako bezpečnost a imunitní odezvu.

Hlavní oblastí použití jsou vakcíny. Inaktivované vakcíny mohou být celé virusové (inaktivovaný whole-virus) nebo ve formě podjednotek či toxoidů. Mezi toxoidy patří inaktivované toxiny používané k vyvolání imunitní ochrany (tetanus, záškrt). Mezi klasické inaktivované vakcíny patří například IPV (inaktivovaná vakcína proti poliomyelitě), vakcíny proti hepatitidě A, vakcína proti vzteklině, některé vakcíny proti chřipce a japonské encefalitidě.

Vlastnosti a omezení: Inaktivované látky jsou obecně bezpečné, protože se nemohou množit. Nicméně mohou mít nižší imunogenicitu než živé oslabené vakcíny, často vyžadují posilovací dávky a adjuvancia, a jejich antigenová skladba musí být pečlivě udržována. Kvalita inaktivace vyžaduje přísné testy, aby se zabránilo zbytkové replikaci či toxicitě.