hyperhidrózu

Hyperhidróza je porucha charakterizovaná nadměrným pocením mimo fyziologické potřeby těla. Může být lokalizovaná (fokální) nebo generalizovaná a dělí se na primární (idiopatickou) hyperhidrózu a sekundární hyperhidrózu, která bývá spojována s jinými nemocemi či léky.

Primární fokální hyperhidróza se obvykle objevuje už v dětství či dospívání a nejčastěji postihuje dlaně, chodidla, podpaží a obličej. Sekundární formy bývají součástí systémových stavů (např. hyperthyreóza, cukrovka, obezita), infekcí, menopauzy, užívání některých léků či neurologických poruch. Příznaky zahrnují nadměrné pocení, které může být významnější i při minimální aktivitě nebo v klidu, a často vede ke kožním problémům či sociálním omezením.

Diagnóza bývá založena na klinickém hodnocení a anamnéze. K lokalizaci pocení se používá test Minorova testu (testování pomocí škrobu a jódu). Pro posouzení dopadu na každodenní život se užívá škála Hyperhidrosis Disease Severity Scale (HDSS). V případech podezření na sekundární příčinu se provádí cílené laboratorní a klinické vyšetření.

Léčba závisí na rozšíření a závažnosti. První linie zahrnuje lokální antiperspiranty s hliníkem a podpůrné procedury. U perzistentních projevů lze uvažovat o iontoforéze, systémové anticholinergiky, nebo botulotoxinovým injekcím do postižených oblastí. V některých případech jsou dostupné invazivní možnosti, jako je endoskopická thorakální sympathektomie či další moderní terapeutické modality. Prognóza je obvykle chronická, ale s vhodnou léčbou se stav významně zlepšuje a kvalita života se často obnoví.