infekcí

Infekce je stav vyvolaný infekčními agens, jejich toxiny nebo abnormální imunitní odpovědí hostitele. Příčinní agenční činitelé zahrnují bakterie, viry, houby, prvoci a parazity. Šíření probíhá kapénkovou či kontaktní cestou, fekálně–orální cestou, kontaktem se kontaminovanými povrchy, krevními či tělesnými tekutinami, vektory nebo vzduchem.

Klasifikace infekcí zahrnuje lokalizovanou versus systémovou formu a rozlišení podle patogenu (bakteriální, virová, plísňová, parazitární). Symptomy jsou různorodé a závisí na postiženém orgánu: horečka, bolesti, únava, kašel, rýma, průjem, vyrážka; někteří nemocní bývají bez výrazných příznaků.

Diagnostika vychází z anamnézy a fyzikálního vyšetření a dále zahrnuje laboratorní testy (krevní obraz, biochemie, kultivace vzorků, PCR, serologie) a zobrazovací metody. Léčba se volí podle etiologie: antibiotika u bakteriálních infekcí, antivirotika u vybraných virových infekcí, antifungální či antiparazitická léčiva; často se uplatňuje podpůrná terapie. Důležitá je správná aplikace léčby a dodržení dávky a délky terapie, aby se předešlo rezistenci.

Prevence zahrnuje očkování, hygienu rukou, bezpečné stravování, bezpečný sex a vhodná infekční opatření v zdravotnických zařízeních. Prognóza je variabilní; většina infekcí je mírná a zvládnutelná, některé mohou vést ke komplikacím zvláště u rizikových skupin.