galvanizaci

Galvanizace je technologický proces nanášení zinkového povlaku na železné a ocelové výrobky s cílem chránit je proti korozi. Zinek poskytuje dvojí ochranu: bariérovou vrstvu, která zpomaluje průnik korozních médií, a katodickou ochranu, při níž zinek koroduje na úkor základního materiálu. Žárová galvanizace a elektrogalvanizace (galvanizace elektrolytem) jsou dvě hlavní metody.

Při žárové galvanizaci (hot-dip) se očištěný výrobek ponoří do tavného zinku, obvykle kolem 445–465 °C. Po vyjmutí vzniká na povrchu pevně slinutý zinkový povlak. Tloušťka povlaku bývá zhruba 40–200 μm, v závislosti na požadavcích. Po případném ošetření se povrch může doplnit chromátovou konverzní vrstvou pro lepší odolnost a vzhled. Tato metoda poskytuje silnou ochranu a dobrou odolnost vůči povětrnostním vlivům, zejména pro konstrukční prvky, potrubí a ocelové součástky v extrémních podmínkách.

Elektrogalvanizace probíhá v elektrolytu obsahujícím zinkové soli a na povrch se nanáší tenká, velmi rovnoměrná vrstva obvykle 5–25 μm. Tato metoda je vhodná pro menší díly a složité tvary, vyžaduje lepší kontrolu tloušťky a čistější povrch, ale obvykle neposkytuje tak silnou ochranu jako žárová galvanizace.

Použití galvanizace zahrnuje stavebnictví, strojírenství, potrubní systémy a automobilový průmysl. Výhody zahrnují dlouhou životnost a nízké náklady na údržbu; nevýhody zahrnují možnost poškození povlaku při mechanickém namáhání nebo svařování a potřebu specializované infrastruktury pro výrobu.