Elektrogalvanizace

Elektrogalvanizace je elektrochemický proces nanášení zinkového nátěru na železné nebo ocelové povrchy. Cílem je chránit materiál proti korozi a zároveň zajistit kompatibilní a rovnoměrný povrch. Zinkový povlak poskytuje galvanickou ochranu: v případě narušení vrstvy zinek vytvoří galvanickou ochranu a zpozdí korozní proces. Nejčastěji se používá pro součásti z oceli a železa v průmyslu, dopravě a strojírenství.

Proces probíhá v elektrolytickém kúru s vhodným elektrolytem, typicky zinkovým roztokem. Součást se zapojí jako katoda a jako anoda se používá čistý zinek. Při napájení se zinkové ionty ukládají na povrch a tloušťka vrstvy je řízena proudem a časem. Přípravné a doprovodné kroky zahrnují odmaštění, ošetření kyselinou (deskvaci), aktivaci a případné chromátování pro zlepšení adheze a ochrany. Po procesu následuje opláchnutí a sušení.

Vrstvy mají typicky tloušťku několik desítek mikrometrů (často 5–25 µm), poskytují dobrou mechanickou odolnost a rovnoměrné pokrytí i na složitých tvarech. Elektrogalvanizace se vyznačuje lepší kontrolou tloušťky a lepším pokrytím rohů a mezer než některé jiné metody, a zároveň bývá méně energeticky nákladná než duální postupy. Nevýhodou může být tenčí ochranná vrstva ve srovnání s hot-dip galvanizací a potřeba chemických látek a odpadu včetně zajištění bezpečnosti a životního prostředí.

Použití zahrnují automobilový průmysl, kovové komponenty, šrouby a spojovací prvky, armatury a další ocelové díly vyžadující ochranu proti korozi. Kvalita se monitoruje např. tloušťkou povlaku (XRF), adhezí a porézností.