effúzí

Effúze je pojem používáný v různých vědních oborech a označuje proces úniku nebo hromadění tekutin či plynů v určitém systému. Původ slova je z latinského effusio, od slova effundere znamenajícího „vylít“ či „vypustit“. V češtině se setkáme se dvěma hlavními významy: medicínským a fyzikálně-chemickým.

V medicíně označuje effúze hromadění tekutiny v tělesné dutině, například pleurální effúze (tekutina kolem plic), perikardiální effúze (okolo srdce) či ascitická effúze (v břišní dutině). Příčiny zahrnují záněty, infekce, nádorové procesy, srdeční či jaterní onemocnění a další stavy vedoucí k zvýšené propustnosti či nadměrnému tlaku. Diagnostika zahrnuje zobrazovací metody (ultrazvuk, RTG, CT) a punkci s analýzou výpotku (protein, LDH, cytologie). Léčba směřuje na příčinu a může zahrnovat odnětí tekutiny draináží a léčbu základního onemocnění.

Ve fyzikálně-chemickém kontextu effúze popisuje průchod plynu skrz úzký otvor do prostoru s nižším tlakem. Rychlost effuze závisí na vlastnostech plynu (např. molární hmotnost) a na podmínkách tlaku a teploty; Grahamův zákon dává vztah mezi rychlostí a molární hmotností. V praxi se efekt využívá při měření hmotnostních poměrů plynů, detekci netěsností a v některých analytických technikách.

Celkově je effúze široce používaným termínem v lékařství i v přírodních vědách, popisujícím základní princip výtoku či průtoku tekutin a plynů v různých kontextech.