donucovací

Donucovací je české adjektivum odvozené od slovesa donutit. Označuje charakter nebo povahu opatření, akcí či pravomocí, jejichž cílem je donutit osoby k dodržování právních povinností, rozhodnutí nebo pravidel. V právnické a veřejnoprávní terminologii se často setkáme se spojeními jako donucovací prostředky a donucovací řízení.

Donucovací prostředky jsou nástroje, jimiž státní orgány zajišťují výkon práva a plnění povinností. Patří k nim mimo jiné policejní pravomoci, dočasná omezení osobní svobody v mezích zákona, vykonání soudního rozhodnutí a administrativní opatření k zajištění veřejného pořádku. U uplatňování těchto prostředků platí zásady zákonnosti, proporcionality, nutnosti a respektu lidských práv.

V právní praxi se rozlišují donucovací prostředky v různých oblastech práva — trestního, civilního a správního — a jejich použití bývá dále upraveno procesními pravidly. V teoretickém rámci se zdůrazňuje, že donucovací prostředky mají sloužit k efektivnímu vynucení práva, nikoli k nadměrnému či nepřiměřenému nátlaku.

Termín se objevuje i v mezinárodním právu a ve veřejné správě, kde popisuje mechanismy, které stojí na straně státu a mají zajistit respektování práva a veřejného pořádku. Donucovací je tak široký pojem zahrnující různé institucionální mechanismy a způsoby jejich kontroly nad použitím.