descriptivní

Deskriptivní (descriptive) přístup v jazykovědě a souvisejících oborech se zaměřuje na popis toho, jak jazyk skutečně funguje a jak se používá v praxi. Nebere v úvahu určování „správných“ nebo „špatných“ tvarů a pravidel, ale sleduje zániky a variace v reálné komunikaci. Cíl deskriptivní lingvistiky je zachytit jazykovou diverzitu, změny a kontextuální podmínky, ve kterých se jazykové fenomény objevují.

Používání deskriptivního přístupu se rozkládá do více oblastí, například do lingvistiky (fonetika, fonologie, morfologie, syntax), lexikografie, korpusových studií a výzkumu jazykových stylů. Metody zahrnují analýzu rozsáhlých korpusů, terénní výzkum, popis výskytu tvarů a konstrukcí ve floatu řeči, a systematické klasifikace jazykových jevů. Výsledkem je popis, který odráží jazykovou realitu a její variace napříč regiony, sociálními vrstvami a médii.

Deskriptivní a preskriptivní přístupy spolu často rezonují v praxi. Preskriptivní pravidla se soustřeďují na to, co by mělo být považováno za správné, zatímco deskriptivní vychází z toho, co se skutečně používá. V pedagogice, výuce jazyků a jazykových nástrojích se často kombinuje, aby uživatelům poskytl realistický obraz jazyka a zároveň pomohl s efektivní komunikací a standardy pro psaný projev.

Historicky se rozvíjel jako reakce na dřívější normativní prvky v jazykových vědách a dnes tvoří základní rámec pro analýzu jazykové změny a variace. Z praxe lze uvést tvorbu slovníků, korpusové studie, jazykové poradny a tvorbu výkladových příruček.