chlazené

Chlazení je proces snižování teploty tělesa, prostoru nebo látky a udržování nízké teploty prostřednictvím tepelných výměn s chladivem v uzavřeném okruhu. V praxi se používá k uchování potravin, regulaci klimatu v budovách, ochraně citlivé elektroniky a k provoznímu chlazení technických zařízení.

Základními principy jsou vedení, konvekce a radiace tepla. Ve většině moderních systémů lze teplo odvést, když malé množství chladiva v uzavřeném cyklu mění stav z kapaliny na plyn a zpět. V evaporátoru odebírá teplo z chráněného prostoru, v kondenzátoru ho uvolňuje a v expanzním dílu řídí množství chladiva do výparníku. Dva hlavní cykly jsou párou–kompresní a absorbční. Párou–kompresní cyklus využívá kompresor, kondenzátor, expanzní díl a výparník; absorbční cyklus pracuje na principu absorpce a desorpce chladiva a nevyžaduje pohon motoru.

Mezi typy systémů patří pasivní chlazení, založené na architektuře a izolaci, a aktivní chlazení, které využívá poháněných komponent. Aktivní systémy zahrnují domácí chlazení (ledničky, klimatizace), průmyslové chlazení a chlazení elektroniky. Existují také speciální technologie, například termoelektrické moduly a absorbční systémy pro off‑grid aplikace.

Klíčové komponenty zahrnují chladivo, kompresor, výparník, kondenzátor, expanzní díl a regulační ventil. Systémy doplňuje izolace a řídicí elektronika.

Historie chlazení sahá do 18. století; významný rozvoj nastal v 19. století s vývojem párově–kompresních systémů a komercializací technologií, zejména díky pracím Carla von Lindy a dalším.