kondenzátoru

Kondenzátor je pasivní elektrická součástka, která ukládá elektrický náboj v elektrickém poli mezi dvěma vodivými deskami, oddělenými dielektrikem. Kapacita C vyjadřuje množství náboje Q, které lze na desky uložit při určitém napětí: Q = C·V. Jednotkou kapacity je farad (F); běžné součástky mají kapacity od desítek picofaradů po desítky faradů u superkondenzátorů. Dielektrikum určuje napěťovou odolnost a charakteristiku ztrát.

Kondenzátory se dělí podle konstrukce a použitého dielektrika. Elektrolytické kondenzátory (např. aluminové, tantalové) nabízejí vysoké kapacity v malém objemu, bývají však polarizované a vyžadují správnou polaritu. Keramické kondenzátory poskytují malé až střední kapacity, vysokou stabilitu a nízké ESR, ale mohou být citlivé na teplotu a mechanické namáhání. Filmové kondenzátory (polyester, polypropylen) jsou stabilní, s nízkým dielektrickým ztrátovým činitelem a širokým použitím v filtrech a časových obvodech. Ultrakondenzátory (superkondenzátory) nabízejí extrémně vysoké kapacity a nízký stupeň napětí; používají se pro krátkodobé energetické úložiště a vyrovnávání napětí.

Funkce kondenzátorů zahrnuje filtrování, decoupling, časové obvody a ukládání energie. Provoz vyžaduje dodržování specifikací napětí, polarity u polarizovaných typů a teplotního rozsahu. Bezpečnostně je nutné zabraňovat přetížení, přepólování a zkratům.