apoptózy

Apoptóza je programovaná cesta buněčné smrti, která umožňuje řízené odstranění buněk bez vyvolání výrazného zánětu. Je klíčová pro vývoj, údržbu tkání a vyřazení poškozených nebo nepotřebných buněk. Na rozdíl od nekrozy probíhá tiše, s řízenou degradací buněčného obsahu.

Existují dva hlavní mechanismy aktivace apoptózy: extrinsická dráha prostřednictvím receptorů smrti (např. Fas/CD95, TNFR1) vedoucí k aktivaci kaspáz; a intrinsická dráha, která reaguje na intracelulární stresy (DNA poškození, mitochondriální poruchy) a vyvolává permeabilizaci mitochondrií, uvolnění cytochromu c, tvorbu apoptosomu (Apaf-1) a aktivaci kaspázy-9. K efektorovým kaspázám (kaspáza-3, -7) dochází k rozkladu cílových proteinů a buněčné smrti. Existují i kaspáza-nezávislé cesty (např. AIF).

Charakteristickými rysy apoptózy jsou zmenšení objemu buňky, kondenzace chromatinu, blebbing membrány a tvorba apoptotických tělísek, která jsou rychle vychytávána fagocyty. Expozice fosfatidylserinu na povrchu buňky působí jako signál pro její vychytání a zabraňuje zánětu.

Apoptóza hraje klíčové role ve vývoji (např. oddělení prstů), udržování domácí rovnováhy tkání a vyřazování poškozených buněk v imunitním systému. Její dysregulace je spojena s řadou chorob, včetně rakoviny (únik apoptózy), neurodegenerativních onemocnění a autoimunitních poruch. Terapeutické strategie se zkoumají cílené na apoptotické dráhy.

Detekce apoptózy se provádí metodami jako TUNEL, detekce Annexin V a měření aktivit kaspáz.