agresivitu

Agresivita je široký pojem pro tendenci chovat se tak, aby někdo poškodil, ohrozil nebo donutil ostatní. Projevy zahrnují fyzickou agresi, verbální útoky i sociální/psychologickou agresi, jako je šikanování nebo vyřazování. Agresivita nemusí být záměrná vždy, často vyplývá z frustrace, impulzivity nebo snahy ovládnout situaci.

Dělení podle motivu a kontextu: reaktivní agrese vzniká jako reakce na hrozbu nebo urážku; proaktivní agresi motivuje zisk moci či výhoda. Agrese se může projevit v osobních vztazích, na pracovišti, ve škole i online; kulturní normy ovlivňují, co je považováno za přípustné.

Příčiny zahrnují biologické a environmentální faktory. Biologicky jde o neurobiologii a hormonální vlivy (např. testosteron, serotoninu) a genetické predispozice. Environmentálně hraje roli rodinné prostředí, násilí v domově, sociální stres a výchovné vzory. Teorie: frustrace–agrese, sociální učení a General Aggression Model – situace, poznání a emoce určují pravděpodobnost agrese.

Časný nástup agresivity se může měnit v průběhu života. Měří se dotazníky (např. Buss-Perry Aggression Questionnaire), pozorováním a klinickými pohovory; výsledky závisí na kontextu a kultuře.

Prevence a zvládání zahrnují neagresivní komunikaci, zvládání hněvu a kognitivně-behaviorální terapii. U patologické agresivity lze vyžadovat specializovanou léčbu a podpůrné programy, včetně rané intervence ve školách či komunitách.