Zakonení

Zakončení je české podstatné jméno znamenající akt ukončení, dokončení či závěr nějaké činnosti. Tvar zakončení je odvozen od slovesa zakončit, které znamená „dokončit“ nebo „uzavřít“. Původ slova spočívá v české výslovnostní a tvarové soustavě, která k základnímu kořeni zakončit přidává nominalizační sufiks -ení.

V běžné řeči se pojem používá k označení konce procesu, projektu nebo období: „Zakončení kurzu proběhlo minulý týden.“ V lingvistice se výraz dále objevuje zejména v souvislosti s finální fází procesu, i když pro popis koncovek slov se častěji používá termín koncovka. Zakončení může v odborné literatuře označovat završení či završující stadium v rámci určitého vývoje, projektu či řešení.

V právních a administrativních kontextech slovo zakotvuje formální uzavření nebo dokončení smlouvy, postupu či řízení: „Zakončení smlouvy nastalo po vzájemné dohodě obou stran.“ V takovýchtextech bývá významem kladen důraz na procesní ukončení a právní závaznost dokončené činnosti.

Souvisejícími výrazy jsou ukončení (terminace, ukončení činnosti) a dokončení (dokončení práce, projektu). Zakončení tedy označuje obecně završení či závěr, a jeho přesný význam je často contextuálně odvozen z dané domény.