Rozloitelnost

Rozloitelnost je vlastnost materiálu umožňující jeho postupný rozklad na jednodušší látky. V enviromentálním kontextu se často rozlišuje biodegradabilita a kompostovatelnost. Biodegradovatelnost označuje schopnost materiálu být rozložen mikroorganismy za vhodných podmínek; kompostovatelnost pak znamená, že rozklad probíhá v kontrolovaném prostředí a výsledkem je použitelný kompost bez škodlivých zbytků.

Rozloitelnost se týká různých prostředí: v půdě, ve vodě, nebo v kompostárně. Existují i fotorozložitelné materiály, které se rozkládají vlivem světla. Důležité je rozlišovat podmínky, za nimiž k rozkladu dochází.

Proces zahrnuje fyzikální fragmentaci a následný biologický rozklad. V aerobních podmínkách (kompost) se rozklad děje rychleji a vedle CO2 a vody vzniká teplo; v anaerobních podmínkách (např. zpracování odpadu) se může uvolňovat i metan. Čas potřebný k rozkladu se značně liší.

Posuzování rozložitelnosti probíhá prostřednictvím zkušebních metod podle mezinárodních a evropských norem (EN 13432 pro kompostovatelnost, ISO/ASTM pro biodegradabilitu). Výsledky se obvykle uvádějí jako procento rozkladu za stanovený čas či doba, za kterou materiál dosáhne určitého stupně rozkladu.

Praktický význam spočívá v posouzení environmentálního dopadu výrobků a v označování. Ne každý rozložitelný materiál se rozloží doma; některé vyžadují kompostárny s kontrolovanými podmínkami. Správné označení a volba materiálu mohou snížit odpad a znečištění životního prostředí.