Onkolytické

Onkolytické terapie je soubor postupů a látek zaměřených na selektivní zničení zhoubných nádorů. Hlavní zaměření spočívá v použití onkolytických virů a dalších agentů, kteří se množí v nádorových buňkách a vyvolávají jejich lyzi. Při lyzi tumorových buněk dochází k uvolnění tumorových antigenů a signálů imunitnímu systému, což může podpořit lokální i systémovou protinádorovou imunitní odpověď.

Mechanismus onkolytické terapie vychází z rozdílů mezi nádorovými a normálními buňkami. Nádorové buňky často postrádají plnou antivirovou obranu, například v důsledku poruch IFN signalizace či dalších onkogeneckých změn, což umožňuje selektivní replikuční rozklad viru. Uvolněné antigeny a DAMP signály stimulují zánět a aktivaci cytotoxických T lymfocytů, které mohou zasáhnout i vzdálené metastázy. Genetická úprava virů umožňuje zvýšit jejich bezpečnost a účinnost, například vyjádřením imunitních stimulátorů či zlepšením cílení na nádorové buňky.

Příklady onkolytických terapií zahrnují talimogen laherparepvec (T-VEC), modifikovaný herpes simplex virus 1, který byl schválen pro léčbu určitého melanomu a je aplikován lokálně do nádorů. Další látky, jako vaccinia virus JX-594 (Pexa-Ved) či reovir, procházejí klinickými zkouškami v různých typech nádorů. V rámci výzkumu se zkoumají kombinace s imunoterapií, zejména s checkpoint inhibitory, které mohou zvyšovat celkovou účinnost.

Bezpečnostní profil onkolytických látek je obvykle dobře zvládnutelný, ale může zahrnovat infekční reakce, horečku a lokální reakce. U imunosupresivních pacientů existují rizika související s šířením viru. Před zahájením terapie se posuzují kontraindikace a podrobně sleduje klinický průběh. Výzkum nadále zkoumá nové viry, cílení a kombinace pro širší použití.