Fibrózy

Fibrózy jsou patologické procesy charakterizované nadměrným ukládáním extracelulární matrix v tkáních, což vede k jizvení a ztrátě normální funkce orgánů. V jádru stojí dlouhodobé poškození a aktivace fibroblastů a myofibroblastů, které produkují kolagen a další komponenty pojivové tkáně. Hlavní role připadá na transformující růstový faktor β (TGF-β) a další mediátory imunitního systému.

Příčiny fibróz zahrnují chronický zánět, opakované poškození tkáně, infekce, autoimunitní onemocnění, expozici toxickým látkám nebo ischemii. Některé fibrózy jsou idiopatické, tedy bez známé příčiny.

Fibróza může postihnout téměř jakýkoliv orgán. Mezi nejčastější patří játra (fibróza až cirhóza), plíce (intersticiální fibóza), kůže (jizvy a sklerodermie), ledviny (renální fibróza) a srdce (kardiální fibróza).

Diagnostika se opírá o klinickou anamnézu, zobrazovací metody (ultrazvuk, CT, MRI) a histologické vyšetření vzorku; laboratorní markery mohou naznačovat poškození, ale specifické testy pro fibózu jsou omezené.

Léčba fibróz klade důraz na zvládnutí nebo odstranění příčiny a zpomalení progrese. V některých případech se uplatňuje antifibrózní terapie, která je v různých fázích vývoje a některých případech může vyústit až v transplantaci postiženého orgánu. Prognóza je velmi proměnlivá podle orgánu a rozsahu fibózy.