Exoplanetární

Exoplanetární je české adjektivum znamenající „exoplanetární“, tedy vztahující se k exoplanetám, planetám, které obíhají hvězdy mimo Sluneční soustavu. Termín se používá v odborné literatuře k popisu jevů, objektů a teorií spojených s exoplanetami a jejich prostředím.

V českém akademickém kontextu se pojem používá k popisu exoplanetárních systémů, atmosfér, hvězdných hostitelů a procesů ovlivňujících vznik a evoluci exoplanet. Obor, který tento termín sdružuje, se nazývá exoplanetární věda a zahrnuje objevy, měření a interpretaci exoplanet a jejich charakteristik, jako jsou hmotnost, poloměr, oběžná dráha a chemické složení atmosfér.

Mezi hlavní metody detekce exoplanet patří tranzitní metoda, radiální rychlost (Dopplerova metoda), přímé zobrazování a mikrolenění. Z pozorování vyplývají informace o hmotnosti, velikosti, teplotě a složení atmosfér exoplanet a také o jejich evolučním vývoji. Exoplanetární populace vykazuje širokou rozmanitost: horkí Jupitéři, superzemě, mini-Neptuni a další typy planet, obíhající ve různých vzdálenostech od svých hvězd.

Studium exoplanetár pomáhá porozumět procesům formování planetárních systémů a rozdílům oproti Sluneční soustavě. Budoucí mise a projekty, včetně evropského PLATO a ARIEL, americko-evropského JWST a dalších, mají rozšířit poznání o frekvenci a vlastnostech exoplanet po celém vesmíru.