Ekzém

Ekzém je skupina zánětlivých onemocnění kůže, která se projevuje svěděním, suchou kůží a opakujícími se erupcemi. Nejčastější formou je atopický ekzém (atopická dermatitida), který často začíná v dětství. Mezi další anatomické druhy patří kontaktní ekzém (iritační a alergický), seboroický ekzém a dyshidrotický ekzém.

Příčiny a rizikové faktory zahrnují genetickou predispozici a poruchu kožní bariéry, imunitní reakce a vnější vlivy. Mutace v genech pro keratin, jako filaggrin, zvyšují riziko suché kůže a zánětu. Spouštěči mohou být alergeny, dráždivé látky, suché prostředí, chladné počasí, stres a infekce Staphylococcus aureus.

Znaky zahrnují svědivou, suchou kůži, zarudnutí, šupení, puchýřky a mokvání. V některých oblastech těla se projeví trvaleji (lokality dětské - tváře, oua; ruce, ohanbí). Diagnóza je obvykle klinická, založená na anamnéze a vyšetření. U podezření na kontaktní ekzém se používají patch testy; v některých případech se provádějí krevní testy na IgE. Biopsie se nepoužívá rutinně.

Cílem je snížit svědění a zánět, doplnit kožní bariéru a minimalizovat spouštěče. Základem jsou emoliencia a ochranné vrstvy; lokální kortikosteroidy v kontrolovaných dávkách; krátkodobě i lokální inhibitory calcineurin (tacrolimus, pimecrolimus) pro citlivé oblasti. U těžších případů se používá fototerapie nebo systémová léčba (např. cyklosporin); v některých případech biologická terapie dupilumab. Léčba infekcí způsobených bakteriemi (např. Staphylococcus aureus) se řeší antibiotiky. V dětském věku je důležitá pravidelná hydratace pokožky a sledování lékařem.

Ekzém bývá chronický a má relapsující průběh; u části dětí se časem zlepší, u některých pokračuje do dospělosti. Prevence zahrnuje pravidelnou hydrataci pokožky, snížení kontaktu s dráždivými látkami a alergeny, vhodný výběr péče o kůži a včasnou léčbu vzplanutí.