Denaturací

Denaturací, též denaturace, je proces, při němž molekuly, často bílkovin a nukleových kyselin, ztrácejí svou přirozenou prostorovou a funkční strukturu bez rozštěpení chemických vazeb. Denaturace mění konformaci; primární struktura zůstává, avšak sekundární a terciární uspořádání se rozpadá. U živých organismů bývá denaturace spojena s poškozením proteinů a může ovlivnit jejich funkci.

Mezi běžné příčiny patří teplo, změny pH, soli, detergenty a chemické denaturující látky (např. močovina, guanidiniumchlorid). U bílkovin bývá změna teploty nad určitou mez spojena s poklesem biologické aktivity. V některých případech je denaturace reverzibilní; pokud se podmínky vrátí na normu, mohou se některé proteiny renaturovat, avšak plná obnova není vždy zaručena.

V kontextu alkoholu se hovoří o denaturaci alkoholu: přidáním denaturantů se ethanol stává nepoživatelným a méně atraktivním k pití. Nejčastější denaturní látky zahrnují methanol, isopropanol a další chemikálie podle místních regulací. Denaturovaný líh se používá jako rozpouštědlo, palivo a čisticí prostředek, nikoli k konzumaci.

V laboratořích i průmyslu slouží denaturace k inaktivaci funkce proteinů, kontrole jejich vlastností a k výrobním či sanitárním účelům. Denaturace je tedy důležitým pojmem v biochemii, potravinářství a chemickém průmyslu.