konformaci

Konformace (často označovaná také jako konformnost) je proces, při kterém jedinec upravuje své chování, postoje nebo názory tak, aby odpovídaly normám skupiny a očekáváním ostatních. Cílem může být sociální přijatelnost, snížení konfliktů nebo usnadnění spolupráce, ale zároveň může znamenat ztrátu osobní autonomie. V sociálních vědách se rozlišují dva hlavní typy vlivu: normativní vliv, kdy jedinec přijímá názory kvůli touze být přijímán skupinou, a informační vliv, kdy člověk věří, že skupinou považovaná stanoviska jsou správná, zejména v nejistých situacích.

Historie a výzkum konformace je spojena s eksperiry Aschových studií z 50. let 20. století, které ukázaly, že lidé často veřejně přijímají nepravdivé či zřejmé nesprávné odpovědi, aby vyhověli skupině. Pozdější výzkum rozlišil faktory, které konformaci ovlivňují: velikost skupiny (konformace roste s počtem členů až k jisté hranici), jednotnost postojů, veřejná versus soukromá odpověď a kulturní kontext (kolektivistické společnosti často vykazují vyšší míru konformace). Veřejné vyjádření obvykle zvyšuje konformaci, zatímco soukromé vyjádření ji snižuje.

Důsledky konformace zahrnují posílení sociální soudržnosti a koordinace, ale také riziko skupinového myšlení, omezené kritické myšlení a případně protiprávního či neetického jednání. Kritici upozorňují na omezenou generalizovatelnost laboratorních studií, kulturní rozdíly a etické problémy. Konformace je měřitelná například frekvencí přijetí chybných stanovisek pod vlivem skupiny a změnami v sebepojetí a postoji k riziku.