zápachy

Zápachy jsou vjemy čichových receptorů vyvolané těkavými chemickými látkami uvolněnými do ovzduší. Termín zahrnuje širokou škálu vůní od jemně příjemných po velmi nepříjemné a jejich vnímání je do značné míry subjektivní. Zápach sám o sobě nemusí nutně představovat zdravotní riziko, často však jde o problém obtěžování obyvatel a kvality života.

V chemickém smyslu jsou hlavními složkami zápachů těkavé sloučeniny, zejména sulfidové látky (merkaptany), aminy, aldehydy a ketony, a další organické látky obsahující síru či dusík. Zdroje zápachů bývají biologické (hnoj, kejda, odpadky, kompost) i technické (odpad, potravinářský průmysl, chemický a petrochemický průmysl, spalování paliv).

Měření zápachu probíhá pomocí dynamické olfaktometrie; výsledky jsou často uváděny v jednotkách odor units (OU), které vyjadřují koncentraci zápachu při určité prahové vnímatelnosti. Hodnocení zahrnuje kromě koncentrace i intenzitu a charakter vůně. V praxi se používají monitoring zápachových sítí a modelování šíření zápachu za meteorologických podmínek.

Zdravotní dopady bývají převážně na úrovni nepříjemnosti a stresu; u citlivějších osob může dojít k bolestem hlavy, nevolnosti či podráždění dýchacích cest. Dlouhodobá expozice vysokým hladinám zápachových látek bývá řešena regulačními opatřeními a limity v rámci ochrany ovzduší.

Prevence zahrnuje identifikaci a rekonstrukci zdrojů, technická opatření (zachytávání zápachových složek, filtrování, optimalizace procesů) a komunikaci s veřejností. Zápachy představují významný environmentální a sociální problém vyžadující integrovany dohled a řízení.