znamenání

Znamenání je pojem v lingvistice a filosofii jazyka, který popisuje obsah nebo význam jazykových výrazů. V užším pojetí znamenání odkazuje na vztah mezi výrazem a tím, na co tento výraz v reálném světě ukazuje; v širším pojetí zahrnuje i smysl či pojem, který výraz vyvolává v mysli uživatele. Často se hovoří o dvojici: odkaz (denotace) a smysl (sense).

Hlavní dimenze znamenání

- Denotace/odkaz: objekt či třída objektů, na něž výraz odkazuje. Příkladem je slovo strom, které odkazuje na všechny stromy ve světě.

- Smysl/význam: mentální obsah nebo pojem, který výraz vyvolává, včetně částí věty a způsobu, jakým je pojem prezentován.

- Kontext a jazyková funkce: význam se může měnit podle kontextu (indexikální výrazy, čas, místo) a podle pravidel syntaxe a pragmatiky.

Příklady

- Označení a odkaz: věta „Praha je hlavní město České republiky“ má odkaz na konkrétní město Praha a zároveň obsahuje informace o jeho statusu.

- Lexikální znamenání: slovo „kočka“ má denotaci jako souhrn všech jedinců rodu koček a smysl zahrnující pojem kočky jako druhu.

Historie a souvislosti

Znamenání je klíčovým tématem v tradiční semantice. Fregeho rozlišení mezi smyslem (Sinn) a odkazem (Bedeutung) zásadně formovalo diskuse o tom, jak jazyk odkazuje na svět. Později se objevily další teorie významu, včetně kontextuálních a referenčních teorií, které zohledňují jazykové a pragmatické faktory.

Znamenání je základní koncept pro pochopení lingvistické výkladnosti, překladů a sémantiky vět i frází.