výrocích

Výrok je české podstatné jméno s několika významovými rovinami. Obecně označuje prohlášení, tvrzení nebo vyjádření určité skutečnosti. V češtině se používá také jako technický termín v práve a ve vědách o jazyce: v lingvistice a logice znamená výrok deklarativní větu, která vyjadřuje určitou skutečnost a může být pravdivá nebo nepravdivá; v právním jazyce je výrok operativní část soudního rozhodnutí, v níž se uvádí, co má být učiněno nebo jaké práva a povinnosti stran vyplývají z rozhodnutí.

V lingvistice a logice je výrok spojován s pojmem pravdivostní hodnoty. Typickým příkladem výrokové věty je oznamovací věta jako „Země obíhá kolem Slunce.“ Z hlediska formy bývá výrok často vyjádřen v oznamovací větě, na rozdíl od otázek či imperativů.

V právním kontextu bývá výrok soudu odlišnou částí rozsudku: obsahuje skutkové a právní výroky, které rozhodují o vině, náhradě škody nebo jiných nárocích. Odůvodnění rozsudku je součástí rozhodnutí, která popisuje, proč byl výrok vydán.

Gramaticky se slovo výrok skloňuje podle vzoru mužský neživotný; v množném čísle se tvoří výroky. Příslušný tvar pro lokativ je výrocích (např. „o výrocích soudu“).

Související termíny zahrnují tvrzení, prohlášení, usnesení a rozhodnutí, které se v různých kontextech používají v příbuzném významu.