výjimek

Výjimek je český tvar genitivu množného čísla od slova výjimka. V češtině se používá k označení odchylek od obecně platného pravidla a také k popisu výjimek ze zákona, nařízení nebo od jiných obecných pravidel.

V užití má výjimek dva hlavní významy. První, jazykový a obecný, označuje situace, kdy něco nesplňuje pravidlo, ale zůstává přijatelné nebo platné v určitém kontextu. Druhý, právní a administrativní, znamená zvláštní ustanovení nebo výjimku ze stanovených podmínek, která má specifické uplatnění pro určitou osobu, případ či situaci.

Při používání se setkáme s některými běžnými spojeními. Bez výjimek vyjadřuje, že platí pravidlo beze výjimek; udělit výjimku znamená povolit odchylku od pravidla; žádost o výjimku je formální postup žádající o výjimečné uvolnění. Často se mluví o výjimkách z testů, z věkových limitů, ze smluvních podmínek či z některých administrativních pravidel.

Původ slova výjimka je od slovesa vyjmout, což znamená „vyndat z rámce“ nebo „vytáhnout ze souboru pravidel“. Odléhalo se do slovní zásoby jako pojmenování samotné odchylky a zvláštního opatření, které dané pravidlo prolomí či doplňuje.

V češtině se výjimek objevuje jak v běžném hovoru, tak v odborném kontextu, zejména v právech, administrativě a ve věcných popisech odchylek od standardních postupů.