výhonkov

Výhonek je nová část rostliny, která vyrůstá z pupenu na nadzemní části a tvoří nový díl stonku s listy. Výhony vznikají buď na vrcholu rostliny (apikální výhonek) nebo v axilách listů (boční výhonek). U některých druhů se vyvíjejí i výhony z kořenových pupenů; výjimečně se hovoří o výhonech jako o součásti pro vegetativní množení.

Funkce výhonků spočívá v růstu a rozvětvení rostliny, zvyšování fotosynteticky aktivní plochy a tvorbě nových listů. Výhony se liší délkou, tloušťkou a stupněm dřevnatění podle druhu a ročního období. Apikální výhonek omezuje boční růst díky apikální dominanci, boční výhonky však umožňují tvorbu nových větví a větší rozvětvení koruny.

V zahradnictví a zemědělství se výhonky často používají pro vegetativní množení (např. řízky vzniklé z výhonků) a pro formování porostu. Při běžných řezových zásazích se výhonky odstraňují nebo zkracují, aby se zlepšilo oslunění, tvar a stabilita rostliny. U dřevin bývá také pravidelně odstraňován tzv. výhonek z kořene (sucker), který může odvádět energii od mateřského porostu a snižovat výnosy. Zdravý růst výhonků vyžaduje vhodné světlo, vodu a živiny; nadměrný růst výhonků může snižovat kvalitu plodů a vyčerpat rostlinu.