vyvolávám

Vyvolávám is a Czech verb form: the first-person singular present tense of the imperfective verb vyvolávat. The verb means to evoke, to trigger, to call forth, or to summon in a repetitive or ongoing sense. Its perfective counterpart is vyvolat, whose present tense forms are vyvolám, vyvoláš, vyvolá, vyvoláme, vyvoláte, vyvolají.

Etymology and grammar: vyvolávat is formed with the prefix vy- added to volat (to call). The imperfective aspect (vyvolávat) describes repeated or ongoing actions, whereas the perfective (vyvolat) describes a single, completed event or a future single occurrence. The present tense of vyvolávat uses the same stem as vyvolávám: já vyvolávám, ty vyvoláváš, on/ona vyvolává, my vyvoláváme, vy vyvoláváte, oni vyvolávají.

Usage: Vyvolávám is used when speaking about actions that repeatedly or habitually evoke something, or about an action in progress. Common expressions include vyvolávat dojem (to evoke an impression), vyvolávat emoce, vyvolávat vzpomínky, and vyvolávat reakci. For conjuring or summoning in a more explicit sense, the perfective vyvolat is typical, as in vyvolat ducha (to conjure up a spirit).

Examples:

- Já vyvolávám dojem na publikum. (I evoke an impression on the audience.)

- Jeho slova vyvolávají u lidí naději. (His words evoke hope in people.)

- V pohádkách postavy často vyvolávají duchy. (In fairy tales, characters often conjure up spirits.)

Notes: The distinction between vyvolávat (imperfective) and vyvolat (perfective) is primarily about aspect and viewpoint: vyvolávám describes ongoing or repeated action, while vyvolám or vyvolám se používá for a single, completed act.