vypaování

Vypařování je fázový přechod z kapaliny na plyn, ke kterému dochází při teplotách pod bodem varu a při různých tlacích. Molekuly na povrchu kapaliny získávají energii a unikají do plynného stavu. Vypařování probíhá na povrchu kapaliny a může se odehrávat při jakékoli teplotě; var však nastává uvnitř kapaliny při dosažení specifického bodu varu.

Rychlost vypařování je ovlivněna řadou faktorů. Klíčový je teplotní rozdíl mezi parou nad kapalinou a okolním vzduchem, také plocha povrchu kapaliny, proudění vzduchu a relativní vlhkost. Vyšší teplota, větší povrch a slabší vlhkost vzduchu zvyšují výpar. Přítomnost rozpouštěných látek snižuje tlak nasycené páry nad kapalinou a tím může okamžikem zvyšovat nebo snižovat výpar v závislosti na podmínkách. Rychlost vypařování lze chápat jako tok vody z kapaliny do páry na jednotku plochy a času.

Energeticky je vypařování spojeno s latentním teplem vypařování, které je potřeba dodat, aby se molekula vody změnila z kapaliny na páru. To znamená, že vypařování je významnou ztrátou energie v mnoha technických procesech i v přírodním vodním cyklu.

Příklady a aplikace zahrnují hydrologický cyklus (odpařování z oceánů a jezer), sušení materiálů, destilaci, solné nádrže pro výrobu soli a chlazení v technologických věžích. Vypařování zároveň ovlivňuje vodní bilanci prostředí a hospodaření s vodou.