vibroizolaci

Vibroizolace, neboli izolace vibrací, je soubor technik a systémů určených k omezení přenosu mechanických vibrací a nárazů z jejich zdroje na konstrukce, stroje nebo prostředí. Cílem je zlepšit uživatelský komfort, chránit zařízení před opotřebením a omezit hlučnost a šíření vibrací do okolí.

Principy a design spočívají v použití pružného a tlumeného prvku, který snižuje přenos energie. Důležité pojmy jsou frekvence přirozená izolátoru, tlumení a transmisibilita. Efektivní izolace nastává, když je frekvence podnětu vyšší než frekvence přirozená izolátoru; při nízkých frekvencích může být účinnost nižší. Konstrukce vyžaduje volbu tuhosti, hmotnosti a tlumení, stejně jako vhodné upevnění a odolnost v podmínkách prostředí.

Typy a materiály zahrnují pasivní i aktivní řešení. Mezi nejběžnější pasivní patří elastomerické podložky, pryžové či plastové izolátory, pružiny (spirálové, listové) a vzduchové izolátory, často doplněné tlumením nebo viskoelastickými vrstvami. Aktivní izolace využívá senzory, aktuátory a řízení v reálném čase pro snižování vibrací, zejména při nízkofrekvenčních podnětech.

Aplikace se pohybují napříč obory: v průmyslu pro izolaci strojů, čerpadel a kompresorů; v automobilovém průmyslu pro motorová a výfuková uložení; v budovách pro základovou izolaci proti zemětřesení či hluku; a v citlivých laboratořích či lékařských zařízeních, kde je vyžadována nízká úroveň vibrací. Volba řešení závisí na zatížení, frekvencích podnětů a požadavcích na úroveň hlučnosti.