uloení

Uložení je české substantivum od slovesa uložit, označující akt kladení něčeho na určité místo nebo bezpečné uložení věcí, údajů či dokumentů. Význam se v praxi liší podle oblasti, v níž se používá, a kontextu.

V každodenní mluvě se pojem používá pro fyzické uložení předmětů: například uložit knihy do archivu, zásoby do skladu nebo cennosti do trezoru. V technické a informační praxi znamená uložit data nebo dokumenty do systému: uložit soubor na pevný disk, do databáze, do elektronického archivu, případně archivaci dokumentů.

V administrativním a právním kontextu může označovat formální zapracování dokumentu do evidence či spisu: uložit smlouvu do spisové evidence, uložit rozhodnutí do registru. V některých oborech se pojem používá i ve zvláštním významu, například v pohřebnictví, kde znamená uložení ostatků do hrobu či urny.

Etymologicky vychází z českého slovesa uložit; jedná se o procesní, tedy činnostní substantivum. V textu se často setkáme s paralelními výrazy jako archivace, ukládání či evidování, jejichž konkrétní význam bývá nutné odvodit z kontextu.