vakcínu

Vakcína je přípravek, který stimuluje imunitní systém a poskytuje ochranu proti konkrétní nemoci. Obsahuje antigeny, které připomínají část patogenu (viru či bakterií), ale obvykle nemohou způsobit onemocnění. Po podání imunitní systém vytvoří protilátky a aktivuje T-lymfocyty; vyvíjí se paměťová odpověď, která umožní rychlejší a silnější obranu při skutečném setkání s patogenem.

Existují různé typy vakcín: živé atenuované (slabě oslabené) vakcíny; inaktivované (zabité) vakcíny; vakcíny obsahující jen antigenní podjednotky nebo toxoidy; konjugované vakcíny; mRNA vakcíny a vakcíny založené na virovém vektoru. Každý typ má odlišný mechanismus účinku, dobu trvání ochrany a potřebu posilovacích dávek. Příklady zahrnují MMR (živá vakcína), polio (inaktivovaná), HPV (subjednotková), a vakcíny na bázi mRNA proti SARS-CoV-2.

Historie vakcín sahá k Edwardu Jennerovi, který v roce 1796 vyvinul vakcínu proti neštovicím. Od té doby došlo k významnému pokroku a některé nemoci byly v různých regionech téměř či zcela vyhubeny, například neštovice (1980).

Vakcíny procházejí klinickými zkouškami a schvalováním regulačními orgány. Po uvedení do praxe se bezpečnost sleduje prostřednictvím systémů hlášení nežádoucích účinků. Přínos očkování v podobě snížení nemocnosti a úmrtnosti obvykle výrazně převyšuje rizika.

Očkování je klíčovou součástí veřejného zdraví a různých národních programů, často s cílem dosáhnout kolektivní imunity, která chrání i osoby nestrčené očkování.