teoretizace

Teoretizace je proces vytváření teorií a teoretických rámců na základě pozorování, zkušeností a empirických dat, případně na základě intelektuální dohody v rámci disciplíny. V širokém slova smyslu zahrnuje abstrakci, generalizaci a konstrukci pojmů, které umožňují vysvětlování a předvídání jevů.

Proces teoretizace zahrnuje identifikaci opakujících se vzorců, formulaci propozic, zejména konceptů a hypotéz, a následné testování a revizi prostřednictvím dalšího výzkumu. Může mít induktivní povahu – z dat k obecným závěrům – nebo deductivní, vycházející z obecného rámce a využívající logické odvozování k předpovědím.

Teoretizace se uplatňuje napříč vědními obory, v sociálních vědách, humanitních oborech, filosopii, pedagogice, politologii a dalších, kde slouží k integraci různých poznatků a k vytváření konzistentních vysvětlení. V některých disciplínách se klade důraz na teoretický rámec ještě před sběrem dat (a priori teorie), v jiných na následné zobecňování z empirických případů.

Mezi kritiky patří riziko odtržení od dat, nadměrná abstrakce, jazyková složitost a nadužívání teoretizace k legitimaci určité interpretace. Klíčové je vyvažování mezi teoretickým rámcem a empirickým důkazem a transparentnost metod, jak teorie vznikla a jak byla ověřena.

Teoretizace tedy představuje centrální prvek tvůrčího poznání: umožňuje generalizaci, srovnání a aplikace poznatků napříč konkrétními případy, ale vyžaduje kritické ověřování a otevřenost vůči změnám na základě nových důkazů.